Tady jsem doma.

Kým mám být?

4. října 2018 v 9:34 | vaše Sane ♥ |  moje citový debility
Nejsem tím, kým mám být.

Občas si to taky říkám. Že jsem se odklonila od té osoby, kterou jsem bývala a kterou jsem si přála zůstat. A pak se všechno začalo měnit. A já to nedokázala zastavit. Část mě nejspíš ani nechtěla.

Nejsem tím, kým mám být.

Kdyby ano, nikdy bych nepřestala psát. To bylo vždycky můj život, bez toho jsem se cítila, jako bych umírala...
A teď umírám stále, a přesto nepíšu. Není čas, není energie, ale hlavně není chuť psát. Někam zmizela. A já ji nemohu najít.
Ať hledám kdekoliv, v každém koutku své ztracené duše, tak to nejde... Snažím se, znovu a znovu, ale přesto se nedokážu k psaní vrátít, selhávám - znovu a znovu. Zkouším to, znovu a znovu, a potom si uvědomím, že se mi má tvorba nelíbí, že to chci jinak, znovu a znovu. A tak nově napsaný text smažu a vrátím se k myšlence, že dnes je na to špatný den. Zkusím to příště.
Znovu a znovu.

Nejsem tím, kým mám být.

Ale vím vůbec, kým mám být?
Kým doopravdy chci být?
A nejsem právě teď na tom správném místě? Nesnažím se si své sny splnit právě tady?
Nevím.
Možná na to ani nikdy nepřijdu. Je těžké odhalit, která rozhodnutí jsou dobrá a která špatná.
A jak toho mohu dosáhnout, když na úkor školy přestanu psát?
Nepotřebuji ke splnění obě tyto věci?
Co když, pokud ztratím jednu z nich, tak stejně selžu?

Nejsem tím, kým mám být.

A snažím se být lepší. Ale vyčerpává to a já na to nemám dostatečně silnou vůli.
A tak zůstávám taková, jaká momentálně jsem.
Jen nedokážu posoudit, zda to pro teď stačí...

Nejsem tím, kým mám být.

Ale kdoví...
... Možná je to dobře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 4. října 2018 v 19:30 | Reagovat

Zajímavé, ale smutné. Bohužel nemůžeme poradit, jelikož nevíme konkrétní problémy.

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 4. října 2018 v 21:15 | Reagovat

eeem je to tazke a smutne ale, noo proste sama uvidis ako to bude. jednoducho ako to bude tak to bude. ked nemas chut a energiu proste sa neprepinaj. ono sa to vyriesi. drzim pästi... nech uz to dopadne akokolvek...

3 Mei Mei | Web | 4. října 2018 v 22:43 | Reagovat

Cítím to stejně. Škola bere snad úplně všechno, osobní problémy raději nepočítám. Nejhorší je, že už mě to psaní a vydávání na blog nenaplňuje. Na jednu stranu s tím nechci seknout, na druhou se takhle trápím už dlouho. A měním se, abych se přizpůsobila svým čtenářům, aby se zapojili, aby se jim líbilo to a hento...
A mě už to jednoduše nebaví. Nemám na to sílu.

4 Platan Platan | E-mail | Web | 7. října 2018 v 15:55 | Reagovat

Vtipné je, že píšeš o tom ako nepíšeš :-) Každopádne, buď jednoducho momentálne nemáš dosť inšpirácie a potrebuješ oddych pri ktorom sa stále netrápiš tým, že oddychuješ alebo sa ti proste zmenili záujmy a písanie už nie je číslo jedna, tak ako niekedy bývalo :-) To je pohľad mňa ako nezainteresovanej tretej strany. Prajem Ti aby si skoro tú chuť písať našla, ak je to to po čom túžiš. :-)

5 Sane Sane | Web | 7. října 2018 v 20:26 | Reagovat

[1]: Ono bohužel asi ani poradit nejde, ale děkuji :-)

[2]: Moc děkuju, budu doufat, že se k psaní zas vrátím - už kvůli tak věrným čtenářům ^^

[3]: Přesně tak, občas se cítím úplně stejně, ale já se k tomu už ani nutit neumím, nejspíš proto to tady zeje prázdnotou.... :-(

[4]: Děkuji, věřím, že to je to, po čem toužím, přestože mi to poslední dobou nejde (už skoro rok). Cítím jak mi psaní chybí, ale zároveň s tím nezvládám nic dělat no...
A ano je to taková ironie osudu, když píšu o nepsaní :D
Děkuji za komentář, moc mě potěšil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama