Tady jsem doma.

Akiny cestopisné deníky Bellum 2018

26. července 2018 v 20:41 | vaše Sane jakožto Hellie |  moje citový debility
Ano ano, uběhl rok a zase přišlo to krásné období zvané Bellum Ligneum, kam jsem tentokrát jela již jako druhohráčka - a byl to naprosto dokonalý týden, na který budu vzpomínat s láskou v srdci <3


Takže kdo neví, tak jsem se opět účastnila nějakého toho LARPu a to historického fantasy. Ani se nedá popsat, jak dech beroucí bylo se po roce opět vrátit a znovu se stát někým jiným spolu s mě blízkými přáteli.
Musím se přiznat, že tento rok se mi o něco víc dařilo nevypadávat z role, i když jsem občas měla slabší chvilky a pokecat si neherně je prostě taky potřeba, aby to tam člověk zvládnul. Spousta lidí tento rok nejela, ale na druhou stranu jsem se díky tomu seznámila s těmi, co letos jeli poprvé - a naši prvohráčci byli rozkošní, měla jsem potřebu se o ně pořád starat! xD Jedním z takových osob byl i můj kolega felčar - bez něj by ten týden určitě nebyl tak úžasný jako byl a já jsem mu velmi vděčná, že se mnou sdílel felčarský humor a nepoddal se víře!

A teď tedy o co šlo letos? No má postava se jmenovala Hellie a byla to lékařka s velmi barvitou minulostí. Maminka jí zemřela v náručí na dědičnou nemoc, a přestože ona sama neonemocněla, tak Helliina tříletá dcerka Vivien ano, proto mladá felčarka obětovala celý svůj život hledání léku. Se svým mužem, vyslancem Císařství, se vydala na Hrad, kde byl pořádaný sněm pěti Rodů. Hrad opředený pověstmi ji velmi zajímal a ona na něm vytrvale pokračovala ve výzkumu, dokud se tam samozřejmě nezačaly dít hrůzné rituály a intriky mezi rody ji nezatáhly do svých spárů. Hellie tedy využívala veškerých prostředků, aby přežila, manipulovala s ostatními a bez mrknutí oka by je obětovala za lék pro svou dceru. Přesto se ale po dobu sněmu zodpovědně starala o raněné pacienty a dělala vše, co bylo potřeba. Zda si myslíte, že znázorňovala kladnou osobu, či zlou intrikánku, nechám už na vás. :)

Tento rok byl nejlepší zážitek nejspíš, když mě podřezal démon, držel mě pod krkem a skupinka lidi se mě snažila zachránit... xD
Nebo když jsem byla omámena a za svitu měsíce tančila s duchem mrtvého muže při jeho rituálu, to bylo hodně působivé :3
A také se felčaři s bylinkářkou sjeli halucinogenní látkou jako součást výzkumu, to byla nehorázná sranda! xD
Btw. felčaři byli na celý tábor jen dva, já a Kolega - a tak jsme si znalosti léčení rozdělili na půl a museli jsme chodit na výpravy spolu ^^ Při těch jsme se potom vsázeli, koho z těch pitomců zraní jako prvního. Ale jinak jsme profesionální! :D
Rozhodně bych tuto akci doporučila každému, protože je naprosto dokonalá a lidé tam jsou dokonalí a prostě - ten týden mimo civilizaci a v tomto historickém novém světě vás naplní úplně novou energií a chutí do života!! (A navíc "někteří" z nás mají skvělý černý humor xD)

A co by to bylo za LARPový článek bez obvyklých perliček?
Snad se bude líbit:

Akiny cestopisné deníky Bellum 2018

- "Dáme si manželskou poradu."
O pár minut později:
"Potřebujeme manželskou poradnu..."
"Neměla to být jen porada?"
"Měla. Ale to bych ho musela zabít."

- "Nějaká cesta do lesa, jdeme tam!"
" A je dobrý nápad to prozkoumat teď a bez plánu? Nebo průzkumníka? Nebo provazu?"
"Je tu pět bojovníků, to zvládnem, jdeme tam!"
...
Skupina bojovníků se dobelhala na pokraji smrti s přeráženými končetinami, ke své škodolibé felčarce.
"Ono je blbé, že bažiny obvykle počet protivníků nezajímá, co?"

- Hlavní hláška tábora, používaná neustále a zcela výstižná, ať už se situace měla podělat jakkoliv:
"Muži."

- "Se tady na to vykašlu, felčary prostě nikdo neposlouchá!"
"Proč teď?"
"Už je zas celá výprava zmrzačená."

- Probíhá útok a felčarka se rozběhne k nejbližšímu muži v bezvědomí.
"Nechoď tam, ještě to není bezpečné!"
"Ale já bych měla, on je to můj manžel..."
Felčarka je už téměř u něj, když se zdánlivě mrtvá příšera opět zvedne a plíží se k ní.
"No... A nebo taky ne..."
A felčarka to raději otočí.

- Světlá víra je odporná věc plná věřících fanatiků - proto dvojice felčarů zůstali bezvěrci, Heliin manžel byl ale věřící.
A: "Takže nevěříš ve Světlo?"
H: "No jako já nevěřím v žádnou víru, takže ne."
A: " A cos mi řekla, když jsem se tě na ni snažil obrátit?"
H: "Nejspíš něco jako... Lásko, chceš si udržet spokojené manželství?"

- A: "Takže se mnou manipuluje vlastní žena?"
H: "Jep. Ale neber si to tak, tomu se prostě říká manželství."

- "Víš, že tam zabili jednoho chlápka? Ale kněžka světlé víry ho oživila, ani se mi tomu věřit nechtělo... Pána z Jerra, ta jeho snoubenka je ještě pořád v šoku."
"Počkat... To je ale můj pán!"
"Ehm... jakožto jeho sluha a osobní felčar... Neměl byste o tom náhodou vědět, Kolego?"

- Při pohledu na popálenou ruku:
"No... můj obvoďák by ze mě neměl radost... Pozitivní ale je, že já teď obvoďáka nemám!"
(Ano, asi bych se fakt už k nějakému měla přihlásit, já vím...)

- "Jsi felčar! Jak sakra můžeš jít na zcela očividně nebezpečnou výpravu, kde se necháš zranit?! Neměl bys být ten zodpovědný?!"
O deset minut později:
"Hele... Kolego... Beru to zpátky..."
"Zranila ses?"
"Opařila horkou polévkou."

- "To jsou ale krásné veverky... A jak na nás syčí..."

- "Půjdeme na výpravu za skřítky?"
"Ale támhle to vypadá na boj, nebudou nás potřebovat, když jiné felčary jaksi nemají?"
"Ano... A proto bysme se měli raději vypařit, nechce se mi makat..."
"Hm... Jo, jdeme."

- "Týnský masakr nemotorovou sekerou. To chceš."

- Z koupelny se tak ozve hysterický jekot a seběhne se celý tábor.
"Co se stalo??"
"Ale máme v koupelně smrtku. Normální čtvrtek, ne?"

- "Takže co se stalo?"
"V zrcadle se za mnou objevila Smrtka s kuchyňským nožem v ruce..."
"Nožem? Proč nožem?"
"Co já vím, asi nemá na kosu, tak popadla, co bylo doma..."

- "Děcka, ale tak zhasínejte to světlo v koupelně, sakra!"
"Když tam bydlí Smrtka, přece jí nezhasnu, ne..?"


- Felčaři a bylinkářka se sjeli konvalinkovým čajem, který vyvolává pozitivní halucinace, tak tam tak leželi pod stromem a smáli se.
Také vytvořili vlastní názor na víru:
"Světlo... A tma!" A přikryli si oči rukama jako malé děti. Kněžce se to nelíbilo. Nevím proč...
Taky chodili po moři... Které teda viděli jen oni... Vlastně to byla jaksi louka no...
A všechny lidi v okolí viděli jako mluvící veverky... Což bylo fajn... Dokud nepřinesli raněného bojovníka...
Reakce felčara:
"Ošetřete ho!"
"Já?"
"No ano - jste felčar!"
"Ale já nejsem veterinář..."
Reakce felčarky:
"Já ho ošetřím!"
"Tak ale rychle!"
"Jasný! Hele... Pane veverko... Víte o tom, že krvácíte? Nebolí to? A cítíte, když do vás šťouchnu? Ono to je červené... Jako jahoda..."
Nutno podotknout, že nám tam málem umřel...

- "On to krade - počkat, to je můj člověk - On si to půjčuje!"

- "To máš čaj na nachlazení?"
"Je to Utrejch. Říkat tomu čaj, tak přiletí britská královna a umlátí mě žezlem."

- Při výpravě upadli do bezvědomí prakticky všichni krom asi tří lidí, jedno z toho felčarka.
"Nejdřív zvedni felčara, ať jste dva!"
Felčar leží na zemi a tiše brečí. "Nech mě tady umřít, já už nechci! Já už to nedám, nebudu je obvazovat, už na to mrdám! Prosím, neprobírej mě..."

- "Signál, že je něco špatně, když na tebe medvěd píská píšťalkou proti medvědům..."

- Krab zaklapal klepety a z operace byla pitva.

- Démon podřezal oba felčary uprostřed noci, ale skupinka bojovníků to zatím ještě nevěděla.
"Felčara! Potřebujem felčara!"
"Felčara? Jednu tady zrovna mám!" zařval démon zpátky s maniakálním smíchem a držel jim felčarku s nožem u krku přímo před očima.
"Eldride!"
"Ale, toho tu mám taky!" zašklebil se a zpoza stromu vytáhl druhou bezvládnou osobu.
"Kurva."

- Zachránili felčary a spousta bojovníků potřebovala ošetřit, ale...
"Nemáme obvazy... Když nás omráčil, tak jsme je měli u sebe a pak nás odtáhl bez nich... Takže díky za záchranu, fakt si toho vážíme, ale asi vám jsme k ničemu... Sorry..."
Po prvotním šoku felčarka duchaplně roztrhala šátek na obvazy. Aspoň něco...

- To jsme tak hledali pokusné králíky na léčbu deprese pomocí vývaru z konvalinek a terapeutického křesla:
"Necítíš se v depresi?"
"Ne?"
"Tvoje kočka je škaredá."
...
"Au."

- "Pane, necítíte se tak trochu v depresi?"
"Ani ne, měl bych?"
"No vaše snoubenka prý v depresi je, neměl byste být depresivní z toho, že ji očividně nedokážete udělat šťastnou?"
"Díky. Teď už v té depresi jsem."
"Výborně! My bychom vám ji rádi vyléčili, jestli dovolíte!"

- "Musíme se rozdělit do skupin, tak si vůdci budou vybírat!"
"To teď jako hrajeme vybiku?"

- "Se z toho poseru."
" Na to mám taky bylinky!!"


Tak snad vás něco z našich hlášek pobavilo, rozhodně jsme se tam nenudili xD
Klasicky mám v plánu i povídku o své postavě, tak uvidíme, jak to dopadne tento rok, zatím jen úvod o závěru hry:

Hellie se naposledy ohlédla na Hrad úmluvy, na jeho tajemnou auru a temnou krásu pusté přírody. To vše ji nutilo přemýšlet nad Annou, novou baelskou zemankou, která se v tak krátké době stala její blízkou přítelkyní, a bylo jí líto, že dívku už pravděpodobně neuvidí. Věřila však, že tomuto znovu probuzenému kraji dokáže navrátit slávu tehdejšího slavného rodu Bael a to bylo hlavní.
V dálce ještě zahlédla pobíhat Arthura a smutek ve tváři se tím ještě více prohloubil. Občas nenáviděla všechny ty povinnosti vůči Císařství, kvůli kterým se její muž nemohl vrátit spolu s ní za maličkou Vivien. Ale nemohla s tím nic dělat, jen to tiše akceptovat a vydat se domů sama.
A nakonec samozřejmě myslela i na něj. Krátce zvedla dlaň před sebe a s tichým zašeptáním těch vlastně bezvýznamných slov si přikryla tvář. Ruka poté sklouzla po hrdle a na hruď, kde prsty pevně obemkly medailon, tak jako se tonoucí chytá stébla. Opravdu měla pocit, že se topí. Topila se v emocích. Zoufale k sobě tiskla chladivý kov, kterým si připomínala, proč musí spěchat za svou dcerou. Už tu nemůže déle čekat a doufat v nějaké znamení. Žádné totiž nepřijde a Hellie má své povinnosti. On by to pochopil.
Otočila se zády k hradu a jistým krokem vykročila. Teď už se neohlédla ani jednou, v ruce tiskla nádobku s fialovou tekutinou.
A v očích se jí leskly slzy plné vzpomínek na felčara, který učaroval její srdce, přestože dávno nevěřila, že i prokletí se mohou zamilovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 26. července 2018 v 21:35 | Reagovat

Díky tobě jsem si opět prodloužila život :D já být na Larpu, tak tam dřív chcípnu smíchy, než mě někdo zabije xD
A ta smrtka to fakt zabila :D jsem se to snažila přečíst bráchovi...nezvládla jsem to, takže si to přečetl sám :D a tak poslední hláška je taky skvělá. Všechny jsou skvělé! :D
Pokud napíšeš povídku, budu se na ni těšit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama