Tady jsem doma.

Afroditin syn 2.0 (9)

15. července 2018 v 10:47 | vaše Sane |  Afroditin syn 2.0
Tak se značným zpožděním je tu nový díl Syna - tentokrát budeme doprovázet Kibu, který špehuje Naruta skrz celé město... A v příštím díle se nám celá situace pěkně vyhrotí! (... teda až to napíšu! xD )
Já zítra odjíždím na larp a výlet, takže mě tu chvíli neuvidíte, ale je přednastaveno SPHV a také nová povídka, která bude vycházet právě po drabble (pokud sem chodí ještě někdo ze starších čtenářů, tak budete nadšení, protože to je nová série něčeho oblíbeného ^^)
Až se vrátím, nejspíš zas napíšu nějaký larpový report, no uvidíme, jak dopadne moje postava - zvědavá dívka Hellie <3



Už to téměř vzdal, když se přece jenom něco stalo. Po nějakých dvou hodinách se konečně rozsvítilo světlo v chodbě a Sasuke vyprovodil svého návštěvníka před vchodové dveře.
Kiba se na lavičce předklonil a bedlivě na ně zíral, jako by snad měl vidět třeba, jak si předávají drogy nebo něco podobného. Ale nic se nestalo. Naruto chlapci líbnul pusu na tvář, nevinně se zasmál a prohrábl si rozčepýřené vlasy. Na okamžik jako by se mu v očích snad rudě zablesklo, ale to byla určitě blbost, pomyslel si Kiba. Jen nějaký optický klam, vždyť sám dobře věděl, že Narutovy oči jsou jasně modré.
Z bezpečí svého úkrytu v parku viděl, jak si blonďáček nasadil kapuci a vyrazil do nevlídného počasí směrem k podzemce.
Vlastně mu za to byl hodně vděčný, celou dobu jenom seděl pod stromem, takže už stihl pořádně promrznout, stejně tak zmokl - i když ne tolik jako kdyby stál na přímém dešti. Ale jestli z tohohle nebude mít minimálně rýmu, tak by se divil. Tiše si zanadával, možná je opravdu jenom paranoidní. Koneckonců kterej debil by takhle vysedával v tom nečase venku, jenom aby mohl špehovat podezřelého. Nebyl přece detektiv, taky se na to mohl vykašlat!
Přesto se ale vydal za ním, v dostatečném odstupu samozřejmě, a držel se bokem.
V metru nastoupil až do dalšího vagónu, aby si ho Naruto nevšiml, a nenápadně pokukoval okýnkem, aby hned viděl, až bude vystupovat. To množství lidí taky bylo spíš na škodu, než k užitku - ale zas aspoň měl nějaké krytí.
Sednul si na volné sedadlo a celý se schoulil do sebe. Nic nepomáhalo, už víc jak hodinu se pořád klepal zimou. Znovu zaváhal, jestli si to nerozmyslet a nejet domů, kde si dá horkou sprchu a na všechno to utrpení zapomene. Jenže teď to prostě nemohl vzdát, chtěl vědět, co se tu děje!
Vytáhnul mobil a znovu zkusil zavolat Karin, ale nezvedala mu to. Štvala ho, byla jediná, komu se se svým problémem svěřil a on ji potřeboval, jenže zrovna teď na něj očividně neměla čas. Jak rád by ji měl vedle sebe. Hned by byl jistější...
Míjeli jednu stanici za druhou a Naruto stále nevystupoval. Už projeli ty nejfrekventovanější, kde většina lidí vystoupila, a metro se rychle vyprázdnilo. V kabině s Kibou seděla už jenom mladá dívka s uniformou servírky, která poslouchala písničky, a starej chlap v roztrhanejch hadrech a promočenejma novinama ve vrásčitých rukou. Aspoň, že v Narutově vagónu jich bylo víc, blonďáčka tak očividně stále nenapadlo kouknout se vedle. Místo toho už byl zase zamyšlený, s hlavou skloněnou a smutkem v očích. Kibu najednou napadlo, jestli má Naruto vůbec nějaký cíl, taky bylo klidně možné, že jen bezcílně bloumá ulicemi. Třeba má nějaké problémy doma a Kiba ho tady podezřívá z bůhvíčeho...
Na vteřinu se zastyděl, že je k němu od začátku tak nepřátelský. Ne, okřikl se. Přece dobře slyšel, jak Naruto mluvil o svém plánu!
... Ale byl to určitě špatný plán?
Sakra.
Jak se zabral do svých myšlenek, málem si nevšiml, že Naruto přešel ke dveřím a chystal se na příští stanici vystoupit. Vyklopýtal za ním a hned se do něj zase opřel chlad a studený vítr. Aspoň pršet mezitím přestalo, nevěděl, jak dlouho by tu studenou vodu ještě snesl.
Znovu si shodil kapuci do obličeje a s rukama v kapsách se šinul za blonďatým spolužákem starými ulicemi. Nevypadalo to tu zrovna vábně, nejraději by odsud utekl. Rychle mu došlo, kde jsou - okraj Konohy. Tady bydleli ti nejchudší a nejhorší vyvrhelové jejich velkoměsta, pořádaly se tu pokerové turnaje, sídlili vykřičené domy i ty nejšpinavější pajzly. Už od malička ho máma nabádala, že na taková místa se nechodí.
A teď se jednou takovou ulicí procházel.
Nejspíš by z něj radost opravdu neměla...
Kéž by tady aspoň netvrdnul sám.

Domy tu byly vysoké a staré, úplně si dovedl představit jejich specifickou vůni. U jednoho takového se právě Naruto zastavil a Kiba se vyklonil víc zpoza kontejneru, který mu momentálně fungoval jako skrýš.
Zalapal po dechu. Nejdřív vůbec nemohl uvěřit tomu, co vidí. Nechtěl. Tak to být nesmělo! Vždycky věřil, že Karin je jeho kamarádka, že je na jeho straně!
... Tak proč teď objímala Naruta a pouštěla ho do dovnitř?!
Rychle vyhrabal telefon - najít Karinino číslo nebylo těžké, posledních šest hovorů volal jí - a rychle zmáčkl volat.
Jak si myslel, Karin se zastavila, vytáhla mobil z kapsy mikiny a podívala se na displej.
Naruto se zastavil za ní a nakoukl dívce přes rameno. "Co je?"
"Ale... Už mi zas volá Kiba, je fakt otravnej."
"Víš, co chce?"
"Ne, ještě jsem mu to nezvedla. Nemám na něj dneska náladu, chová se jak děcko a já mám svejch problémů dost," odbila rozhovor, opět mu hovor odmítla a jako by nic vešla do domu.
Sotva se za nimi zavřely dveře, Kiba sebou kecnul na silnici a bylo mu jedno, od čeho všeho může být špinavá. Zatnul ruce v pěst, ale nakonec je zase povolil a zoufale si protřel obličej. Měl vztek, ale to nebylo to hlavní. Smutek převažoval. A zklamání se zoufalstvím hned za ním. On jí důvěřoval. Měl ji doopravdy rád a svěřoval se jí se svými nejtajnějšími obavami - a ona se mu celou tu dobu vysmívala spolu s Narutem?
Tohle nebylo spravedlivé, pomyslel si a po tváři mu stekla maličká osamocená slza.
Ne, takhle to nenechá!
Vstal tak prudce, že se mu z toho až zamotala hlava a musel se chytit okraje kontejneru.
S rázným krokem vyrazil ke vchodu. Však on to tak nenechá!
Nikdo z něj nebude dělat debila - a už vůbec to nebude nějaká pitomá nána!
Pak ale přece jen zaváhal. Na jeho důvodech nezáleží, vloupání je pořád vloupání. No... pokud ho chytí...
Třesoucí se prsty obemkly kliku a co nejtišeji otevřely staré dveře a stejně pomalu je i zavřely. Když se ocitl ve tmě, zaváhal znovu. Na druhou stranu ho zlákala myšlenka sucha a nějakého toho krytí před větrem, takže se pomalu vydal po schodech nahoru. Na prvních dveřích stála jmenovka s mužským příjmením, potom tam byl další byt, ze kterého vycházely hlasité výkřiky z televize. Poslední dveře nebyla značené, jmenovka zůstala prázdná a z bytu nic neslyšel.
Ale přesto mu nějaký vnitřní hlas radil, že tohle jsou ty správné dveře a žádné jiné - a tak se opatrně vkradl do chodby, klekl si na čtyři a nakoukl do spoře osvětleného obýváku, kde se Karin s Narutem skláněli nad nějakým papírem.
Byl popsaný rudě a dvě slova Kiba dokázal zřetelně přečíst.
Uchiha Sasuke.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 15. července 2018 v 19:27 | Reagovat

kiba je teda poriadny detektiv. som zvedava o co vlastne ide a co vlastne maju v plane.... uz aby bol dalsi diel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama