Protože chaos je dobrý...


Připojte se k nám yaoistkám na FB:

> !!!YEHOVISTKY!!! <




Nový seznam čtenářů!!


Because of you 13

7. září 2017 v 8:09 | Sakurako Sasukeho miluje, vážně |  Because of you
Začínám si tak jako říkat, že tu maturitu vlastně ani tolik nepotřebuju, že jo... xD
Doufám, že se máte lépe než já, děti moje :)
Btw. u minulé kapitoly jste mě všichni měli chuť zabít, omlouvám se vám za to :D Nicméně na tom fakt staví celá povídka, vyhnout se tomu nejde ;) A samozřejmě jsem si u toho taky pobrečela xD Už nám zbývá jen pár dílů... a vy všichni asi tušíte, co to znamená...



"Já... mám leukémii, Naruto. Umírám," řekl Sasuke tiše. "Proto na mě musíš zapomenout - jen by ti to ubližovalo."
Naru neměl slov, v hlavě podivně prázdno. Snažil se zachytit nějakou myšlenku, cokoliv, ale vše jako by prostě proplouvalo kolem něj. Ani si neuvědomil, kdy jej nohy zradily a on dopadl na dřevěnou podlahu. "T-to nemůže..." Být pravda? Ale ano, smálo se mu škodolibě podvědomí, jistě, že může. Jen se zamysli, kolikrát v minulosti ti už mohlo dojít, že se se Sasukem děje něco tak vážného. Vždyť ti podával jasné signály. A jeho rozpolcenost - copak to doopravdy nedává smysl?
Roztřeseně vstal ze země, na kterou v šoku klesl, sedl si k černovlasému chlapci a padl mu kolem krku. Ihned se mu kolem pasu obtočily silné paže a přitiskly si jej k sobě, konejšily a připravovaly na smíření s realitou. Sasuke chápal, jak se jeho modrooký anděl musí cítit. Naruto mu tiše vzlykal do trička, třásl se a nedokázal přestat.
To je tak nespravedlivé!
"Miluju tě..." zašeptal zničeně.
Sasukeho dlaň jej něžně pohladila po vlasech, než si ho Sasuke odtáhl od těla, aby mohl chlapce políbit na ústa.
Polibek chutnal po slzách.
"Řekni mi všechno," požádal jej Naruto tiše. Sasuke přikývl. Tohle byl konec, teď už nemělo smysl chlapci cokoliv zatajovat. Posunul se a poodkryl přikrývku, Naru okamžitě zareagoval a přitulil se ke křehkému tělu svého nejmilovanějšího. Hlavu si položil na jeho hrudník, poslouchal tlukot srdce a jen stěží odháněl pryč myšlenku, jak dlouho takhle ještě vydrží tepat, než mu tento chlapec odejde...
"Nevím, kde začít... No dobře, takže..." Sasuke se zadrhával, bylo patrné, že ještě nikdy to nikomu nevyprávěl. A Naruto trpělivě čekal. "Bylo mi asi deset, když jsem onemocněl a trvalo strašně dlouho, než se vůbec přišlo na to, co mi je. Pořád mě tahali po doktorech, bývalo mi zle, z chřipky se vždycky stávalo něco příšernýho, než mi konečně přišli na tenhle typ leukémie. Ušetřím tě lékařských podrobností, stejně bys polovině slov nerozuměl, ale jde o to, že je to vlastně rakovina krve. Buňky v kostní dřeni prostě selhávají, neplní svou funkci. Poslali mě na chemoterapie, ale bývalo mi z toho ještě hůř a prakticky to vypadalo, že stav se mi nijak moc nemění. Potom se můj brácha nabídl, že může být dárcem kostní dřeně. Takže se začalo s transplantací kmenových buněk a mě začínalo být lépe. K tomu jsme zkoušeli i biologickou terapii, to tvému tělu dodávají látky, aby si zvýšilo obranyschopnost organismu, i to bylo docela dobré. Ale léčba mě vyčerpávala, hodně jsem spal, někdy byl mimo a zdály se mi šílené sny... Moje rodina u mě byla každý den, máma mě držela za ruku a zpívala mi, kamarádi za mnou chodili na návštěvy a plánovali jsme šílené cesty, které všechny podnikneme, až se uzdravím..."
"Myslíš Gaaru a ostatní?" zeptal se Naruto tiše. Nechtěl jej ve vyprávění přerušovat, vypadalo to, že Sasuke zatím dokáže o své minulosti mluvit, jenže popravdě - on to nedokázal poslouchat. Bylo to těžké. Pukalo mu srdce, když slyšel, jak těžké dětství musel chlapec mít.
"Ano, přesně je. Matsu-chan bývala naše sousedka, a pro mě skoro jako mladší sestra, měli jsme k sobě hodně blízko. No a pak jednou za mnou rodiče zase přijeli, ale já měl jeden ze svých horších večerů. Když chtěli jet domů, tak jsem je přemluvil, aby zůstali, nechtěl jsem být sám. Táta předtím pil a tak řídil Itachi, který měl čerstvě řidičák. Začínala bouřka, ale znovu jsem smlouval, ať zůstanou. A oni zůstali. Odjížděli a bouřka už byla v plné síle. Itachi neměl šanci tu cestu zvládnout... Vybourali se a mohl jsem za to já. Nevymlouvej mi to tentokrát, Naru, bylo to tak a já jsem s tou myšlenkou smířený, víš? Byla to moje vina. Tenkrát - když k tomu přičteš náročnou léčbu - jsem propadal depresím, snažil jsem se udusit na hadičkách, pořezat se jehlou, co jsem měl v těle a podobné věci. Takže mě zavřeli do psychiatrické léčebny, můj stav se po několika měsících stabilizoval, leukémie ustoupila, ale ty psycho stavy zůstávaly, a tak jsem tam byl zavřený a dopovaný prášky. Nechali mě tam tři roky, než soud uznal Madaru jako vhodného ošetřovatele. On se mi snaží nahradit rodinu, ale... Je těžké to přijmout, když mám zase čistou mysl, nezastřenou všemi těmi prášky. Zase to všechno vidím jasně, vnímám fakt, že jsem je zabil a jak moc jsem jim uškodil, když jsem byl nemocný. Oni všichni se pro mě tolik obětovali, ale já jim nedal nic na oplátku..."
"Byl jsi dítě," namítl Naruto smutně.
Sasuke mu věnoval polibek do vlasů. "Já vím. Můj psycholog v Suně - z té léčebny- byl idiot, vůbec mi nepomáhal, ale muž, ke kterému chodím tady, je super. Poradil mi, abych namlouval zprávy, víš? Rodičům, Itachimu, tobě, a tak... Pomáhá to. Občas."
Sasu se musel zhluboka nadechnout, aby mohl pokračovat ve vyprávění. Krátce se napil čaje, snad aby oddálil tu chvíli. "Od začátku školního roku se mi párkrát přitížilo, no a teď už je to jasné. Tři roky jsem byl v relativním pořádku, ale teď je to zpátky a léčba, kterou jsme praktikovali minule, už nepomáhá. Navíc nemám vhodného dárce kostní dřeně, a od cizích se ty buňky hůř adaptují, takže prakticky nemá smysl hledat. Chemoterapii znovu nechci, pamatuju si, jak hrozně mi bylo tenkrát a vůbec nezabírala. Takže jsem se rozhodl léčbu odmítnout."
Naruto nejdřív nechápal, co mu Sasuke naznačuje. "Cože?!"
Ten smutný, smířený pohled ho ničil, rozežíral jeho nitro jako kyselina. "Slyšel jsi. Nevzdal jsem to, jen nechám tělo, aby s nemocí bojovalo samo. Je to tolik peněz, co ti jen přidají pár dní, kdy ti je mizerně z vedlejších účinků. Už to nechci znovu zažít. Takže zemřu. Pein - to je můj doktor - mi říkal, že tu nebudu déle než půl roku. To proto ses ode mne měl držet dál, nechci ti ublížit, až zemřu. Protože tě brzy budu muset opustit, ať už chceme, nebo ne..."
Nastalo ticho. Oba ztraceni ve vlastních myšlenkách se snažili s touto situací vypořádat.
"Miluju tě," šeptl Naruto znovu.
"Já tebe taky," oplatil mu Sasu, jemně se usmál a Naruto jej zoufale políbil. Tiskli se k sobě - jako by to mělo být naposledy.
Protože ono mohlo být.
A oba si to uvědomovali...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo je na tom v povídce hůř?

Sasuke
Naruto

Komentáře

1 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 7. září 2017 v 14:13 | Reagovat

tak teď mi málem ukápla slza! to se nedělá....

2 Akame Akame | 7. září 2017 v 17:13 | Reagovat

Jsi zlá!!!!!! To se nedělá zabíjet nám Sasíka!! :c *trucuje* zabij si koho chceš ale Sasukeho nám nech :cccc

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 7. září 2017 v 21:00 | Reagovat

panebooze. toto nie. preco mam pocit ze nooo mozno som az prilis velky optimista ale preco verim ze mu naru pomoze. verim verim verim ze sa sasu s tou chorobou popasuje a vyhra. on nemoze umriet...

4 Mei Mei | Web | 8. září 2017 v 22:13 | Reagovat

Jasněěěěě! Strašně mu ublížíš, když ti bude po boku až natáhneš brka, ale vůbec s ním ani nehne, když se o tvojí smrti dozví třeba z esemesky... Sasuke, rly? x'D
Boha, já ho snad nemůžu vystát v žádné povídce. xD To je možná důvod, proč v té své z něj dělám takového... ehmehmkokotaehmehm... xDDD
Děkui za další kapitolu, nee-chan. <3 :3

5 Majo Majo | Web | 9. září 2017 v 11:34 | Reagovat

Ty mě vážně nenávidís, že? Proc mi tohle děláš T_T mě se chce úplně plakat..je mi jich tak líto, mohli by být spolu šťastní a vsechno...s ono hovno :/ za tohle nám budeš muset napsat něco veseleho abychom se z toho vzpamatovali :D

6 Haku Haku | 9. září 2017 v 22:17 | Reagovat

Baf! :-) Hezký díl, těším se na další.

7 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 10. září 2017 v 15:06 | Reagovat

[1]: Promiň ._.

[2]: Netrucuj, stejně ti to nepomůže :D  :D Ne, gomene...

[3]: Věř dál, víra prý dělá zázraky... *Ale já jsem bohužel ateista xD *

[4]: Wow, konečně někdo, kdo ho nemá rád od začátku až do konce xD Děkuju, tohle jsem hledala :-D  A promiň, víš jak, logika lvl Uchiha :D

[5]: Error. Veselé věci pošly při pohledu na Cause v ukrutných bolestech a za ďábelského smíchu Neko.

[6]: Lek! Jeej, tebe jsem tu taky už dlouho neviděla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama