Chyby jsou důkazem, že se snažím...


!!! INFO co se současného vydávání povídek týče!!!

Jako v jiném světě 20

27. srpna 2017 v 6:42 | sakuračko |  Jako v jiném světě
Ježiši jebněte mě cihlou po hlavě, nějak se mi nedaří tuhle povídku oživit, všimli jste si, co? xD Nicméně tuhle kapitolu jste měli dostat už minulou neděli, kdybych nebyla dement no :D :D Ale i tak mě určitě milujete, já tomu věříííííím ^^
Enjoy this bullshit, kids :*



Když se Sasuke probudil do nového rána, nejdřív si vůbec neuvědomoval, kde je a co se dělo. Až potom se mu všechny vzpomínky vrátili, jak se paraNaruto ztratil a oni ho hledali, jak se střetli s Akatsuki, utrpěli značnou porážku a on jej potom hledal dál, sám, protože prostě věděl, že to udělat musí. Tedy musí... Něco uvnitř něj mu říkalo, že musí, ale co to bylo, to netušil. Přiznat, že to bylo srdce, kdo chladného Uchihu táhl k tomu zvláštnímu ztřeštěnému blonďáčkovi, bylo nemožné. A když jej našel, strach ho na pár sekund ochromil, přesně tak, jako když tenkrát viděl Itachiho stát nad jejich mrtvými rodiči. Instinkt nad ním převládl a on se dal do boje se svým bývalým mistrem. Orochimaru byl silný protivník, slizký stejně jako had, jehož mu vždy připomínal. Dost solidně prohrával, nicméně se mu podařilo se udržet na nohou dost dlouho na to, aby se toho parchanta zbavil. Kam Orochimaru zmizel po boji, to netušil, on jenom padl do trávy a omdlel.
Musel uznat, že to nebylo moc hrdinské vítězství, ale koho to zajímalo, vždyť to nikdo neviděl!
To mu teprve připomnělo, že neví, co je s Narutem. Prudce se posadil a rozhlédl se, při tom rychlém pohybu ze sebe ale nechtěně setřásl cosi, co se mu tisklo k tělu.
"Naruto..." zašeptal. A v tom mu došlo, že poprvé jej skutečně oslovil jeho jménem. Doteď to vždy byl ten cizí, paraNaruto, prostě ten druhý, protože Naruto pro ně byl jen jeden. Jenže i tohle byl Naruto a teprve v této vteřině, kdy vyřkl poprvé to jméno s myšlenkou na paralelního chlapce, jako by jej přijal jako skutečného člověka.
S povzdechem jej pohladil po tváři, shrnul mu tak upocené vlasy z obličeje. Zamračil se, ten kluk celý hořel, to nebylo dobré. Vyšvihl se do kleku a podebral si ho, aby si spící tělo mohl hodit na záda.
Teď byl rád, za svůj docela dobrý orientační smysl, protože brzy pochopil, kterým směrem se vydat ke Konoze a tak vyrazili na cestu domů.
Blonďáček čas od času něco zaskuhral, nebo zamumlal, aniž by mu bylo rozumět a přitiskl se k němu blíž.
A Sasukemu to překvapivě ani moc nevadilo...

---- §§§ ----


"Tohle je paráda!" výskal nadšeně Naruto, který si spokojeně ťapkal po Sasukeho boku a oči mu jen zářily. Fakt, že právě ozkoušeli už asi sedmou adrenalinovou atrakci, Sasukeho nijak netěšil, nicméně Naruto vypadal, že se skutečně baví. A to se mu líbilo velmi. Zasmál se, když chlapec učarovaně pozoroval autodrom, a nechal se tam odvléct. Skutečný Naruto bude dost nadávat, až zjistí, jak jeho úspory trpí, pomyslel si zákeřně. No co, nemá si mizet. S tou myšlenkou Sasu trochu posmutněl. Kde byl asi jeho nejlepšímu příteli konec? Byl v pořádku? Doufal, že jeho druhé já se o něj hezky stará právě tak jako on o tohohle.
Večer se neúprosně blížil a i jejich výlet musel jednou skončit. Skupinka se pomalu rozdělovala, než zůstali jen oni dva.
"Ty, Naruto... Nechceš u mě dnes přespat? Dáme pár filmů a tak," zasmál se Sasuke a nervózně se podrbal ve vlasech. Ale Naruto hned naivně souhlasil, jak moc mu to důvěřoval. V tomhle ohledu byl opravdu jako malé dítě a co na tom, že to byl ve skutečnosti mocný a silný ninja s liškou po boku - no spíš v těle.
"Kushina-san," řekl potom odměřeně. "Souhlasila. Prý nemáme moc ponocovat." Naru na sebe byl pyšný, že už se naučil s telefonem, zabralo mu to celé jedno odpoledne, ale ten úžasný přístroj za to stál! Kdyby tohle měli v jejich realitě, život by byl hned jednodušší...
Schoval mobil do kapsy - ještě se mu trochu klepala ruka - a vydal se se Sasukem pryč. Pravdou bylo, že hlas jeho... tedy Narutovy, samozřejmě, matky v něm rozechvíval neznámé pocity. Takové to tedy je mít rodiče, co se o vás bude bát, když se opozdíte? Kdyby i v jeho světě Kushina žila, strachovala by se snad pokaždé, co by odcházel na misi? Přála by mu hodně štěstí a radostně jej vítala při návratu? Do očí se mu vkrádaly slzy, proč byl život tak nespravedlivý... Opravdu měl mít tenhle Naruto vše, když on neměl nic?
"Rozluč se s poutí," zasmál se Sasuke a dlaní automaticky vklouzl do té jeho. Blonďáček chvilku zmateně koukal na spojené ruce, ale nakonec ji jen stiskl pevněji a nechal se vést pryč. Naposledy se ohlédl na to úžasné místo, kde k němu ze všech stran doléhaly zvuky a blikaly barevné žárovičky z atrakcí.
"Děkuju," zašeptal vděčně a slzy si nenápadně otřel do rukávu.
"Za co?"
"Za tohle," zasmál se Naru a rukou udělal velký oblouk, jako by se snad snažil tím vysvětlit celý prostor.
"Je to jenom pouť, nemusíš děkovat.." ujistil ho Uchiha jemně a lehce pohladil po tváři.
Naruto k němu vzhlédl. "Nemyslím jenom pouť. Děkuju za všechno, za to, jak se o mě staráš, jsi tak trpělivý a vždycky mě zachráníš..." Hleděl mu do očí a snažil se předat mu tak všechny své pocity. A Sasuke vypadal, že chápe. Rozumí jim a cítí to mezi nimi stejně... Barevná světla se mu odrážela v černých očích, když se Naru vyzdvihl na špičky a nezkušeně jej políbil. Sasuke si ho přitáhl k sobě, pevně sevřel boky a blonďáček jej automaticky objal kolem krku a polibek prohloubil.
V tom jediném momentu jako by jim patřil celý svět...

"Budu předstírat, že to nevidím," bručel si pro sebe Kyuubi a jeden ze svých ocasů si přehodil přes oči. "Fuj, tohle ocicmávání s Uchihou ti připomenu, až se vrátíme do našeho světa... Bleh."
"Zmlkni," odsekl mu Naruto v duchu a snažil se jej odsunout daleko do svého podvědomí, co nejvíc to jenom šlo. "Když se vrátíme."
Ale liška se nedala. "To zní skoro, jako by ses vrátit ani nechtěl... Neříkej, že bys tady chtěl zůstat!"
Naruto se mlčky zařadil po Sasukeho boku, ruku v ruce mířili k Uchihům domů, kde nebyla žádná nenávist, ani smutek, a u nich doma na něj čekali milující rodiče a dokonalá malá sestřička. Proč by se měl chtít vracet?
"To nemyslíš vážně," rozesmál se Kyuubi a jeho štěkavý smích roztřásl zdi jeho pomyslného vězení v Narutově nitru. "Já jsem možná démon, ale tvoje chladnokrevnost, s jakou chceš nechat toho druhýho kluka napospas osudu, co ho čeká tam u nás, mě předchází mílovými kroky."
"Řekl jsem zmlkni!" vyjel na něj Naruto zostra. "Co máš za problém? Proč bych i já nemohl mít tohle štěstí?"
Kyuubi se přestal smát, místo toho zvážněl. "Protože ti prostě nepatří, kluku. A moc dobře to víš. Chceš snad žít život, co není tvůj? Kam zmizely ty sny, že se staneš Hokagem a budeš ochraňovat tu blbou vesnici? To ti na nich asi zas tolik nezáleželo, když se na ně vykašleš při první příležitosti, co...?"
A Naruto cítil, že démon má pravdu. Pro jednou neměl slov.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 27. srpna 2017 v 20:38 | Reagovat

Krasne sa spolu zblizuju. Aj ked az s opacnou verziou naruta... ninja narutovy sa ani necudujem ze chcel ostat vo svete kde ma konecne rodinu. Navrat bude tazky.. kyuubi mal na konci pravdu. Uz teraz som velmi zvedava ako a ci sa nakoniec vratia tam kde patri.. uz aby bol dalsi diel :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama