Chyby jsou důkazem, že se snažím...


Blogerky vědí, čtenářům se omlouvám - Blog.cz teď trochu blbne, to víme, takže si nejsem jistá, jestli se vám přednastavený článek v neděli přidá, kdyžtak ho přidám večer, až přijedu z Brna <3
Buďte tu hodné, děti ^^

Pouto 12

10. listopadu 2016 v 0:00 | Majo-chan a Sakurako-Neko ♥ |  Pouto
Děti naše milované <3 A je to tady! xD Poslední díl Pouta, ještě teda dostanete i epilog, ale tak víte co :D to už je jenom takový malý bonbónek xD každopádně je to dvojnásobná délka dílu, tak buďte hodní xD abyste si to vůbec zasloužili :P :D Snad se vám bude líbit, přiznávám, že mě se u toho trochu chtělo brečet xD



"Madara..." vydechl Deiru, atmosféra v místnosti napětím zhoustla a v jeho očích zableskla fialová záře.
"Už je to dlouhá doba, že, princátko," prohodil znuděně starší muž, špičkou boty chlapci přejel po tváři a ušklíbl se, když zahlédl vzdor v jeho očích.
"Jo, naposledy to bylo, když jste mi zabil rodiče!" Deiru jeho nohu odstrčil, vyskočil do kleku a plochou rozevřené dlaně přejel po kamenné podlaze před sebou. Ta se zachvěla, rozevřela, rozervala čtvercové desky mramoru a vyrostly z ní mohutné a pevné kořeny, které tak mezi ním a Madarou vytvořily zeď.
"Nehraj si tu na ublíženýho, zemřel tam i můj otec!" rozkřičel se na něj Sasuke a chtěl po něm skočit, ale Madara ho zvednutím dlaně zastavil. Nejmladší Uchiha sevřel dlaně v pěst, až kolem nich tančily malé výbojky elektřiny, ale poslušně zůstal stát na místě.
"Nemusel umřít nikdo, kdyby Madara nevyvolal povstání, Sasuke," řekl Itachi a zadíval se na svého mladšího bratra. Miloval ho víc, než kohokoliv na světě, ale i přesto teď každý z nich nyní stál na jiné straně. V Sasukeho očích se na vteřinu mihla bolest, ale hned byla zase pryč a nahradil ji vztek. A Itachi dobře viděl energii, kterou kolem sebe mladší černovlásek vyvolával. Nechtěl mu ublížit, ale musel bránit sebe a především Deirua, takže i okolo něj brzy začaly létat jiskry nabité elektřinou. Narumiho bezvládné tělo dál leželo v rohu místnosti na protější straně a před ním byl samotný Madara, znamenalo to tedy, že aby mohli zachránit malého prince, musí se nejdřív zbavit právě Madary. Ne že by mu to bylo bůhví jak líto, neměl k němu moc silný citový vztah...

Itachi se připravil k útoku, když ho v tu chvíli zasáhl silný elektrický proud. S bolestným zasténáním se zhroutil na podlahu. Co to mělo ksakru být? Jeho moc ho přestala poslouchat? Ne, to nebylo ono. Vyčerpaně zvedl hlavu, a snažil se zaostřit, když v tu chvíli si všiml elektrického napětí tepajícího okolo jeho těla.
"S… Sasuke?" vydechl jméno svého malého brášky. Sasuke, jindy tak klidný mladík, měl tváře nachově zbarvené. Nechal se ovládnout svým hněvem a jeho síla v ten moment vzrostla natolik, že předčila i tu Itachiho. Nejmladší z Uchihů se otočil směrem k blonďatému korunnímu princi, a natáhl ruku.
"Přestaň, Sasuke. Tohle není tvoje bitva," procedil chladně. Sasukeho ruka ještě chvíli sečkávala na místě, ale mladík ji nakonec stáhl. Když nemohl bojovat, využil tedy svou veškerou energii a magii k tomu, aby jeho bratr zůstal spoutaný. Itachi se ze všech sil bránil, ale Sasukeho magie mu nedala jedinou šanci vyklouznout. Oči obou bratrů zářily modrou barvou, Sasukeho světlejší, kdežto ty Itachiho tmavší.

Madara se musel ušklíbnout, když viděl souboj vůlí obou bratrů. Popravdě ho ani jeden moc nezajímal. S Itachim si nikdy nepřišel na společnou řeč, ten muž byl už jako malý dost umíněný, neschopný přispět jeho věci. Zato jeho mladší bratr se dal vždycky kout jako dobré železo. Madara si Sasukeho osobnost utvářel podle svého, a i když měl v sobě kapku vzdoru jako Itachi, vždycky svého strýce poslouchal.
Černovlasý Uchiha se od nich nakonec odvrátil, s myšlenkou, a možná i tichým přáním, že když půjde všechno dobře, zničí se ti dva navzájem. Zadíval se na Deirua, neboli Deidaru. Ten těkal očima z Itachiho na Madaru a nejspíš nevěděl, co má udělat jako první. Nakonec však zůstal očima viset právě na něm. Jeho pohled ztvrdl a oči se pomalu začínaly měnit do fialova. Madara se nahlas zasmál.
"Snad si nemyslíš, že se mnou můžeš bojovat, princátko," smál se. Deidara se zamračil, natáhl ruce, překřížil je a z nich se o milisekundu později vynořil spalující žár fialového ohně. Madara sebou škubl, nečekajíc tento útok, a se sežehnutým obočím uhnul stranou. "Sakra!" zaklel. Deidara se pobaveně usmíval.
"Být tebou, nějakou dobu bych se neukazoval na veřejnosti. Víš, než ti to doroste," ušklíbl se. Než se Madara stačil vzpamatovat, klekl si na zem a položil dlaně na podlahu. O vteřinu později se z toho samého místa draly trnité úponky, obrovskou rychlostí směřující k Madarovi. Obmotaly se kolem jeho těla a čím dál tím víc se utahovaly. Deidara byl rád, že se mu povedlo toho vraha a ničemu spoutat, ale něco tady nesedělo. Tvář Itachiho strýce se změnila z klidné na… spokojenou? "Čemu se jako směješ?" štěkl po něm dlouhovlasý blonďák. Madara se však stále usmíval.
"Jsi takový idiot…" uchechtl se. "… nebo nevíš, že voda vede elektrický proud?" vyhrkl a smál se jako šílený. Deidara to nechápal, tady přeci žádná voda nebyla. Nějakou dobu mu trvalo, než mu to došlo, ale to už se jeho protivník přestal smát a zazářil oslepující modrou září, která se linula po úponcích až k Deidarovi. Deidara nestačil uskočit a elektrický proud ho zasáhl v plné síle. Nebyl to však jednorázový impuls, který dostal Itachi. Deidara vykřikl, a křičet nepřestal, když ona blesková magie napadala každou buňku jeho těla. Byla to tak příšerná bolest, nikdy nic takového nezažil. Přišlo mu, že se každou chvíli musí spálit na škvarek. Nic nevnímal, ani Itachiho zděšené výkřiky jeho jména, ani Madarův šílený smích. Když to všechno přestalo, zhroutil se na podlahu.
Madara se rozpažil, a se smíchem ze sebe strhal princovy usmažené úponky. Protáhl se a pomalým krokem se vydal k Deidarovu doutnajícímu tělu. "To nevíš, že v každé buňce těch tvých otravných kytek je voda?" smál se. "Politování hodné. Jsi opravdu prosťáček. Jako tvůj otec." Blížil se k němu čím dál tím víc. Blonďák pomalu nabýval vědomí. Moc dobře si uvědomoval, že je blízko smrti. A kvůli takové chybě! Pomalu otevřel oči a uviděl blížící se chodidla. Pokusil se v sobě nalézt ještě kus magie, která se nevypařila. Pomalu se začal zvedat na všechny čtyři, ale ruce i nohy se mu při každém pokusu podlomily, a on se tak několikrát rozplácl na zemi. Madara došel až k němu. "Jsi nula," skoro ta slova vyplivl, a následně kopl do těla před sebou, které se tak moc toužilo zvednout. Sklonil se k němu a vzal ho za dříve blonďaté vlasy, nyní již skoro bez barvy. Musel se znovu rozesmát, když se dlouhé vlasy korunního prince v jeho rukou rozpadly na popel. Ta statná hříva, na kterou byl Deidara tak moc pyšný, zanikla. Madara vzal mladíka za límec a otočil si ho obličejem k sobě. "Jsi nula," řekl znovu a uhodil ho pěstí do obličeje. "Hrozná ubohá nula, která si naše království nezaslouží," dodal a hned na to dal Deidarovi další ránu. "Tvůj otec byl taky takový." S každou další větou mu dával jednu ránu za druhou. "Naivní ubohý blonďatý blbeček, který nevěděl, jak správně využít svou moc." Po další ráně mu límec Deidarova trička vyklouzl z ruky a mladík se tak skácel na zem, celý od krve. Jemu to ale bylo jedno, nemohl ho mlátit do obličeje, tak si našel jiný způsob jak mu ublížit. Kopl ho do břicha a odplivl si. "Umřeš stejně jako on. Bezbranný. Ubohý. Směšný," vrčel. "Stejně jako ta coura, tvoje kurevská matka," zasyčel a znovu kopl. S těmito slovy v Deidarovi zaplál vztek. Miloval oba svoje rodiče a nikdo o nich nebude takto mluvit! Ale Madara nevěděl jednu věc. Se svou matkou měl malý Deidara, ještě jako chlapec, zvláštní vztah. Talent a cítění pro magii země zdědil právě po ní a to z nich dvou dělalo výjimečnou dvojici matky a syna. I když Madara stále mluvil a stále do něj kopal, on to již nevnímal. Ponořil se do sebe, a pokoušel se zmobilizovat každou magickou buňku jeho těla, která ještě byla schopná aktivity. Moc toho nebylo, ale on stejně doufal, že se mu podaří Madaru aspoň zneškodnit do doby, než se Itachi dostane ze Sasukeho zajetí. Chystal se do protiútoku, když ho v tu chvíli zaplavila vlna obrovské energie, magie, obnovující jeho buňky. Každý kout jeho těla nyní překypoval magií. Nevěděl, odkud se ta síla vzala. Že by mu přišla na pomoc magie, která po matčině smrti odešla ven z jejího těla a rozptýlila se? Bylo to možné. Při dalším Madarově útoku ho rukou chytl za nohu a svou novou obrovskou silou ho odmrštil pryč. Pomalu ale jistě se postavil. Obličej si utřel do rukávu, který byl nyní celý od krve. Cítil, že má zlomený nos a že již nemá svoje krásné blonďaté a dlouhé vlasy, ale to teď bylo jedno. Madara musel pykat za jiné hříchy, než byla brutální změna jeho vizáže. (xD)
Madara dopadl na zem s velkým heknutím. Co to mělo sakra být? Ten kluk byl před chvíli už skoro mrtvý, moc dobře cítil, jak z něj odchází životní energie, a jak se zbytky jeho magie rozptylují po okolí. Nyní však jeho tělo magií přímo zářilo. Deidara k muži přišel. Jeho oči fialově svítily. Dlouhou dobu si navzájem hleděli do očí, čekajíc, co udělá ten druhý. Madara už chtěl něco poznamenat, když najednou vykřikl. Jeho tělem se prorval tenký, avšak silný kmen. Propíchl jeho záda, ledvinu a s mlaskavým zvukem vyjel druhou stranou ven. Madara zděšeně křičel, co to sakra bylo? O chvíli později ho zasáhla další bolest, tentokrát na jiné straně těla, a další a další. Deidara nad ním stál s nic neříkajícím výrazem ve tváři a sledoval, jak jeho silné výhonky rostou ze země a skrz na skrz propichují Madarovo tělo. Křik ustal ve chvíli, kdy poslední kmen protnul srdce. Vstupní halu zahalilo nepříjemné ticho a těžký železitý pach krve. Tělo korunního prince přestalo zářit a on zavrávoral. Síla ho opustila a on se skácel na kolena před Madarovým mrtvým tělem. Chytl se za plešatou hlavu, kolébajíc se sem a tam. Ztrácel a o milisekundu později zase nabýval na vědomí. Zvládl to? Opravdu je ten ničema mrtvý? Ruce se mu klepaly, stejně tak celé jeho tělo, když ho opouštěl poslední kousek magie. Zvedl hlavu a vyhledal svého protivníka. Nyní na něj hleděly jen dvě vyděšené mrtvé oči. Zvládl to.

K Narutovi jakoby z velké dálky doléhaly hlasy, křik a rány, ale on se nedokázal pohnout, nedokázal otevřít oči. Připadal si jako pod vodou, daleko vzdálený od toho všeho, ale byl přeci princ, nemohl utíkat. Musel se probrat a čelit svým problémům. Pohnul prsty pravé ruky, nabral do plic velké množství vzduchu, až se v první chvíli roztřásl kašlem, a nakonec se mu podařilo i pomalu otevřít oči. Záře jej prudce udeřila do smyslů a on zoufale zaúpěl a stočil se na bok do klubíčka, i přesto ale konečně mrkal a snažil se zaostřit. Což šlo dost těžko, přece jen mu v hlavě zběsile tepalo bolestí. Rozhlédl se a viděl Itachiho ležícího daleko od něj, zdemolovanou místnost, mrtvého rozervaného Madaru, zbědovaného Deidaru, který se sotva držel na třesoucích se nohou a... Sasukeho. V myšlenkách mu vybuchla hotová smršť pocitů. Znovu se prudčeji nadechl, vzduch mu hvízdal v plicích, ale nádechy už nepřinášely tu ochromující bolest a tak se pokusil vstát.
Chtělo se mu křičet, ptát se, co se tu zatraceně stalo, ale nešlo to. Najednou slova nepřicházela. A v tom kolem Sasukeho zazářila elektřina a Naruto na chvíli zamrzl v pohybu. Protože pohled nejmladšího Uchihy mířil právě na Deirua, který se pomalu sesunul k zemi a zrychleně oddechoval. "Sasuke! Ne!" vydral se mu z úst výkřik a rozběhl se k němu, napjal všechny své skučící svaly a postavil se před svého staršího bratra. "Přestaň!"
V Sasukeho očích se na okamžik mihla neznámá emoce, ale hned byla zase pryč a on zatnul ruce v pěst, oči mu modře zazářily. "Nikdy," vydechl.
Naruto v té chvíli vymrštil své ruce vpřed. Později si nalhával, že to udělal kvůli Sasukeho slovu, ale sám vnitru dobře věděl, že tak to nebylo. Svůj útok vyslal ještě před tím, vlastně hned po svém: "Přestaň!" protože hluboko ve svém srdci už v té chvíli tušil, že Sasukemu už nikdo nepomůže.
Vzduchem prolétly ohnivé hroty, zabodly se do chlapeckého těla a vybouchly. Oheň se rozšířil všude, po závěsech, troskách dveří i po zbytcích Deiruovy magie. A od Narutova těla šel žár samotného pekla. Itachi se dobelhal ke korunnímu princi, sevřel ho v náručí a klopýtal s ním pryč, po tvářích mu stékaly pramínky slz.

I v Narutových očích byly slzy. Hořícího domu si nevšímal, přišel až k mrtvému chlapci a roztřesenou rukou ho pohladil po tváři. Nic neříkal, už nebylo co říct. Sklonil se k němu, objal jej a políbil na čelo. Svět kolem ho nezajímal, chtěl jen zemřít vedle své životní lásky, to až Itachi, který se pro něj vrátil, ho vyvedl ven. Naruto byl ale jako hadrová panenka, poslušně se nechal vést do bezpečí, ale sám nic neudělal. A ani několik hodin poté ho Deiru nedokázal přinutit, aby promluvil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše spolupráce s Majo?

Haaai! ^^
Nope... T-T
nečetl/a jsem ._.

Komentáře

1 viky viky | 10. listopadu 2016 v 8:03 | Reagovat

Coze...posledny diel? .coooooooooo on ho zabil??? :O Sasuke je mrtvy, citam dobre....no tak fuuu to som fakt necakala...som totalne v soku...suboj uplne uzasny a spalena Deiho hlava..hm ta ma dostala :-D ..plus ten sok z konca...z poviedky si odnasam hrbu pocitou...fakt pecka...sa velmi tesim co epilog prinesie...dufam, ze svetlo do pripadu :-D

2 Shira-chan Shira-chan | Web | 10. listopadu 2016 v 15:18 | Reagovat

COŽE!? Já vím, že Sasík zblbnul a dělá to pořád, ale přece ho nenecháme zabít? Co chudáček Naru a pouto? Nedočkavě čekám na epilog.

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 11. listopadu 2016 v 22:38 | Reagovat

[1]: Je mi líto, že jsme tě tak vydeptali, ale na druhou stranu jsem strašně ráda, že se v tobě popralo tolik pocitů, protože právě na to jsem byla zvědavá :-D  :-D

[2]: Promiň promiň, ale... někdo nám musel dělat obětního beránka :D

Moc vám děkuju, že jste tuhle naši povídku četli, jste nejlepší ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama