Tady jsem doma.

Podívej, kvete láska 2

2. dubna 2016 v 10:23 | sakurako odhodlaně brání nekince v ničení xD |  Podívej, kvete láska
Druhá část této povídky, dozvídáte se tu zase něco dalšího o postavách a pokud budete všímavý, možná vám dojde víc,než se na první pohled zdá ;) xD



Nick konečně vyšel z budovy školy a zamířil ke svému kolu. Na rozdíl od Sebastiana, on řídit nemohl a tak do školy dojížděl na kole, vlastně mu to ani tolik nevadilo.
Když odemkl zámek na kolu, upoutal ho papírek, srolovaný a přivázaný k řidítkám. Rozhlédl se, ale u stojanu na kola stál sám. Potom vzkaz rozbalil a přečetl.
Moje srdce klidně spalo,
dokud tebe nepoznalo,
ale teď už dávno nespí,
jen na tebe pořád myslí.
V dopisu byla básnička a čím víc Nick četl, tím se více červenal. Znovu se rozhlédl, ale beznadějně. Ten, kdo dopis napsal, už musel být dávno pryč. Raději rychle nasedl a vyrazil domů, na rtech mu ale pohrával úsměv.
Kdo by čekal, že zrovna on bude mít tajného ctitele nebo ctitelku...

Ren vyšel schody do patra a rozrazil dveře bratrova pokoje. Ten ležel na posteli s cigaretou v ruce a listoval nějakým časopisem.
"Zase jsi byl za školou?!" vyjel na mladšího brášku vztekle až Will nadskočil.
"J- já...." nenacházel odpověď a tak jen sklopil hlavu.
Ren ale nekřičel. Dnes už na to neměl energii. "Proč to děláš, Wille?" povzdechl si jen vyčerpaně a svezl se na postel vedle mladšího bělovláska.Odpověď znovu nepřišla.
"Víš, že máš průser... Máma nemá čas tě hlídat, sama toho má dost, a ty se pak ještě necháš opilej chytit, jak řídíš v patnácti auto..." další povzdechnutí.
"Co s tebou mám dělat?" Ren si už skutečně nevěděl rady, pravdou bylo, že od Williamova nástupu na střední školu se chlapcovo chování zhoršovalo, s vrstevníky se nebavil a scházel se jen se staršími studenty, kteří ho učili kouřit, pít a podobné pro něj protizákonné věci. A Will se cítil důležitě a tak vše samozřejmě dělal. Ren to dokázal respektovat, taky byl dva roky zpátky v jeho věku a chtěl se bavit, ale když ho museli s matkou vyzvedávat na záchytce u Policie, to už tolerovat nemohl. Jen díky dobrým známostem jejich strýce, nezavřeli Willa do pasťáku. To ale neznamenalo, že se mu tohle chování má tolerovat.
"Jak jsi včera věděl, že budu s klukama u bazénu?" zajímal se William tiše.
"Slyšel jsem tě telefonovat. Když už jsi na veřejnosti, tak bys neměl pít, Wille!"
"Já vím. Ale pomáhá mi to zapomenout..." namítl chlapec s vínově zbarvenýma očima.
"A co?"ušklíbl se Ren. "Periodickou tabulku prvků?"
William se ale jeho pokusu o vtip nezasmál. "Ne... Zapomenout... na tátu..." šeptl tiše.
"Wille…." Ren nevěděl, co říct. Jejich táta zemřel před třemi lety a William se tenkrát skutečně víc uzavřel do sebe, ale v životě by ho nenapadlo, že to ještě teď jeho mladšího brášku trápí.
William popotáhl a když Ren vzhlédl do jeho očí, viděl v nich slzy.
"Jdu ven…" řekl jen chlapec a protáhl se kolem Rena dřív, než ho mohl zastavit. Ten zoufale zaskučel a vytočil známé číslo.

"Dej mu trochu prostoru," poradil Sebastian svému nejlepšímu příteli a v další chvíli ho vyřadil ze hry. Ren sprostě zaklel a odhodil joystick stranou.
"To se ti snadno řekne, ty sourozence nemáš," oponoval mu. "Proč mi to neřekl?"
"Bál se reakce? To se lidem stává…" Sebastian se na bělovláska laskavě usmál. Ren se položil na záda a pod hlavu si přitáhl polštářek z postele. A Sebastian ho pozoroval, rád se na něj díval. A také na rozdíl od ostatních, on mohl, aniž by se Ren rozčílil.
"Nevím, asi mi to s city zrovna nejde…" připustil potom neochotně a Seb se rozesmál.
"Tak to máš sakra pravdu."
"Tseh!"
"Vždyť víš, že jsem to tak nemyslel…." Pousmál se Sebastian a Ren ho následoval.
"Kde je vůbec Nick?" napadlo ho najednou a rozhlédl se, jakoby mohl chlapec vylézt ze skrýše.
"Nepozval jsem ho, vypadalo to, že nechceš…"
"To sice jo, ale bude naštvanej, až zjistí, že jsme ho nepozvali," uškíbl se Ren. "Na poslouchání jeho kňourání nemám zrovna náladu."
"A na co máš náladu?" zajímal se se smíchem Sebastian.
Ren se zamyslel a pak se mu na rtech usadil další ďábelský úšklebek. "Na sex."
"To je smutné, žádnou dívku plnící přání tu nevidím," Sebastian si přiložil k ústúm skleničku s coca colou.
"Vidím tebe," nadhodil Ren a Sebovi zaskočila tekutina v krku a rozkašlal se. Jen v pozadí slyšel Renův smích. Zabije ho. Jednou.
"Rene…. Já nejsem sličná dívka, co ti dá, když se na ni hezky usměješ," připomněl mu, trochu kousavě. Dobře si pamatoval tu naivní servírku…
"A opravdu mi nedáš, když se hezky usměju?" zajímal se Ren a přivřel oči, když se přitáhnul blíž k němu, až měl jeho tvář jen pár milimetrů od té jeho. Pak mu sáhl na čelo a znalecky pokýval hlavou. "Připadáš mi nějak teplejší."
Sebastian zrudnul a odstrčil ho. "Nedělej si z takových věcí legraci, to je kruté."
"Já si nedělám legraci,"mrkl na něj Ren laškovně a pak se rozesmál v dalším záchvatu smíchu.
"Možná že kdybych byl buzerant, byl bych empatičtější a lépe bych porozuměl Willovi s jeho smutkem…" zamyslel se a ani si nevšiml Sebastianova smutného pohledu. William není jediný, komu nerozumíš, Rene… pomyslel si černovlásek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Will Will | 10. dubna 2016 v 11:43 | Reagovat

Páni O_O ,tenhle příběh je úžasný a to se mi líbí, jsem zvědavá kdo je Nikův ctitel :-D , chudák Sebastian Ren je tak nevšímavý
Ps: moc se mu líbí tvůj styl psaní :-D

2 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 10. dubna 2016 v 11:54 | Reagovat

[1]:  tak to děkuju <3 :D docela jsem si s tím příběhem vyhrála,tak je vážně skvělé mít od vás nějakou odezvu <3

3 anko-san anko-san | 4. července 2016 v 10:34 | Reagovat

pěkná povídka a navíc už začínám dávat ty jména :-D
Jen ten konec už vypadal tak slibně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama